Jednoho krásného dne, když se pan doktor Zoltán Uljaky potuloval po Svazijsku, se mu doneslo, že v královském paláci onemocněl Sozisa. Zoltán toho moc o místní královské rodině nevěděl, ale hodně stál o to, aby si mohl prohlédnout jejich palác, zároveň mu bylo známo, že v zemi je lékařů nedostatek. Řekl si tedy: „Inu, na každém šprochu pravdy trochu… Sozisa asi bude princ. Zkusím se do paláce dostat tak, že králi Mswatimu III. nabídnu své lékařské služby.” A tak Zoltán kul železo, dokud bylo žhavé, a předstoupil před Mswatiho III. Ten ho, celý šťastný, uvedl do Sozisova pokoje. Byla v něm tma a podezřelé vlhko. Překvapený Zoltán si pomyslel něco o tom, že kam nechodí slunce, chodí lékař, a chystal se nechat rozsvítit, aby mohl prohlédnout nemocného. Najednou se ale před jeho obličejem něco prudce mihlo a pak ucítil zašimrání a bolest na boční straně hrdla. Zařval. Král posmutněle vzdychl: „Vidíte, a to je právě to. Sozisa nikdy takhle agresivní nebyl. Byl to miláček...“ A něžně odtrhl podivného tvora doktorovi z krku. O Zoltána se pokusily mrákoty. Teprve teď pochopil, že Sozisa není králův syn, ale upír obecný, králův mazlíček.