Párové hlásky – 4. třída (4. ročník)

Předponu s-/se- píšeme ve slovech vyjadřujících směřování:

• směřování dohromady: shrabat, sloučit, sbalit, spojit,
• směřování shora dolů: sjet, scházet, sletět, shodit,
• směřování z povrchu pryč: smýt, setřít, smazat, sfouknout,
• zmenšení objemu až zánik: shořet, shnít, sražené tričko.

Dále píšeme předponu s-/se- v několika ustálených případech, které si musíme zapamatovat, například skončit, slevit, spasit, spáchat, stvořit, shnít, sdělit, stěžovat si, schovat se.

Předponu z-/ze- píšeme zejména v případech s významem:

• dokončení děje: zničit, zblednout, zlomit, zrušit, zbourat,
• změny stavu: zhubnout, zpřísnit, zocelit, zviditelnit.

Dále píšeme předponu z-/ze- v několika ustálených případech, například zkoumat, zpívat, zpytovat, zhostit se, zpověď.

Nejzáludnější jsou slova, která lze psát s předponou s i z, ale pokaždé mají jiný význam:

Další těžké příklady:

• zjednat pořádek,
• zplakat nad výdělkem,
• zedřený prací,
• scelená rána,
• zplihlý,
• zprostit obžaloby.

Předložka z se pojí vždy s 2. pádem:

• vstal z postele,
• jak z toho ven,
• vyšel z budovy,
• vystoupil z autobusu,
• uspokojení z úspěchu.

Předložka s se pojí se 7. pádem:

• matka s dítětem,
• sudy s vínem,
• koláč s ořechy,
• pán s knírem.

Výjimečně (a spíše zastarale) můžeme použít předložku s dohromady s 2. pádem, pokud chceme zdůraznit směr z povrchu pryč nebo po povrchu dolů, například sundat se skříně.

Speciální případy, ve kterých se často chybuje, tvoří spojení kdo s koho a být s to, ve kterých se zachovala historická vazba předložky s se 4. pádem.

Potřebujeme-li se rozhodnout mezi dvojicemi souhlásek, pomůžeme si jiným tvarem slova nebo slovem příbuzným. Párové souhlásky jsou:

• p – b: dub (bez dubu), slib (bez slibu), střep (střepy),
• t – d: oběd (k obědu), hladký kámen (hlaďoučký), svatba (hodně svateb),
• ť – ď: pojď (půjdu), paměť (bez paměti),
• v – f: lev (bez lva), krev (hodně krve), fotograf (bez fotografa),
• s – z: blízká ves (blizoučká), prosba (prosím), schůzka (hodně schůzek),
• š – ž: tužka (hodně tužek), flaška (hodně flašek), položte (položím),
• h – ch: hroch (bez hrocha), lehký (lehoučký), nehty (nehet).