Slovesa

Slovesa vyjadřují:

• činnosti: pracuje, prodávat, jedl
• stavy: sedí, věděl, byli
• děje: mrzne, pršelo, usíná.

Jak je poznat: ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ?: Pes skáče. → Co dělá pes? Skáče.

• První osoba  – já, my.
• Druhá osoba – ty, vy.
• Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.

Rod činný vyjadřuje skutečnost, že činnost provádí aktivně podmět (např. Maruška si hraje.)

Rod trpný vyjadřuje skutečnost, že se podmět do činnosti aktivně nezapojuje, ale její pouze zasažen (např. Dům byl postaven. – nepostavil se sám).

Minulý čas vyjadřuje děje, které se odehrály v minulosti (např. Zavřel okno.).

Přítomný čas vyjadřuje děj, který probíhá teď (např. Zavírá okno.).

Budoucí čas vyjadřuje děj, který teprve bude probíhat. (Za chvíli zavře okno.).

Vzor nese: sloveso podle něj časujeme, když je v jeho poslední slabice tvrdá nebo obojetná souhláska a zároveň se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem NESL (např. roste → rosTL).

Vzor bere: sloveso podle něj časujeme, když je v jeho poslední slabice tvrdá nebo obojetná souhláska a zároveň se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem BRAL (např. hraje → hrÁL).

Vzor peče: sloveso podle něj časujeme, když je v jeho poslední slabice měkká souhláska a zároveň se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem PEKL (např. obleče → obléKL).

Vzor maže: sloveso podle něj časujeme, když je v jeho poslední slabice měkká souhláska a zároveň se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem MAZAL (např. píše → psAL).

Vzor umře: sloveso podle něj časujeme, když je v jeho poslední slabice měkká souhláska a zároveň se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem UMŘEL (např. otevře → otevřEL).

Vzor tiskne: sloveso podle něj časujeme, když se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem TISKL (např. lekne se → leKL se).

Vzor mine: sloveso podle něj časujeme, když má v přítomném čase před -ne samohlásku (např. kyne) či písmena R nebo L (např. hrne) a zároveň se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem MINUL (např. plyne → plyNUL).

Vzor začne: sloveso podle něj časujeme, když se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem ZAČAL (např. vezme → vzAL).

Vzor kryje: sloveso podle něj časujeme, když se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem KRYL (např. pije → pIL).

Vzor kupuje: sloveso podle něj časujeme, když se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem KUPOVAL (např. pohybuje se → pohybOVAL se).

Vzor prosí: sloveso podle něj časujeme, když se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem PROSIL (např. topí → topIL).

Vzor trpí: sloveso podle něj časujeme, když se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem TRPĚL a v rozkazovacím způsobu s tvarem TRP! (např. leží → ležEL → LEŽ!).

Vzor sází: sloveso podle něj časujeme, když se ve tvaru 3. os. čísla jednotného v minulém čase shoduje s tvarem SÁZEL a v rozkazovacím způsobu s tvarem SÁZEJ! (např. zkouší → zkoušEL → zkoušEJ).

Vzor dělá je jediným vzorem 5. slovesné třídy.

Dokonavý vid vyjadřuje ukončený nebo jednorázový děj. Nemůže být v přítomném čase a v budoucím čase u něj nelze použít pomocné „budu“.

• Upeče buchty. Nelze: Bude upéct buchty.

Nedokonavý vid vyjadřuje neukončený nebo probíhající děj. Budoucí čas se tvoří za pomocí tvarů slovesa být, případně předpon.

• Strom se zelená. – Strom se bude zelenat.
• Petr běží. – Petr poběží.

Způsob oznamovací vyjadřuje reálný děj, tj. děj, který se opravdu odehrával, odehrává nebo bude odehrávat.

• Seděla v kavárně a pila kávu.
• Právě sedí v kavárně a pije kávu.
• Zítra půjde do kavárny a dá si tam kávu.

Způsob podmiňovací vyjadřuje děj, který by se mohl (za určitých podmínek) uskutečnit. Často ho využíváme k vyjádření přání nebo zdvořilých žádostí.

• Kdyby měla čas, seděla by často v kavárně a popíjela by tam kávu.
• Chtěla bych jet na dovolenou do Venezuely.
• Mohl bys mi prosím podat sůl?

Způsob rozkazovací vyjadřuje rozkaz, pokyn nebo zákaz. Používá se v 1. osobě čísla množného a 2. osobě čísla jednotného i množného.

• Nechoď do kavárny a nekupuj si kávu.
• Pojďme do kina.
• Poslouchejte mě!

Určité slovesné tvary jsou takové, které vyjadřují osobu (např. dělám vyjadřuje 1. osobu).

Neurčité slovesné tvary jsou takové, které osobu nevyjadřují:

• infinitiv (základní tvar slovesa), např. dělat,
• příčestí činné a trpné, např. uděláno,
• přechodníky, např. dělaje.

Přechodník je tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V současné češtině se přechodníky běžně nevyužívají. Mají dnes archaický charakter a jejich využití je především v odborném a uměleckém psaném projevu.

Příklady:

• Vyrůstajíc u hospodáře, zakoušela mnohá příkoří.
• Nesa těžké tašky, pobrukoval si.
• Kuchaři vaříce polední menu na sebe hlasitě pokřikovali.