Dobýt/dobít, pobýt/pobít, ... (střední)

Základní vyjmenovaná slova po B jsou: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Předpona vy- (střední)

Základní vyjmenovaná slova po V jsou: vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy- a vý-. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Koncovky ovi/ovy (střední)

Vzory: otcův, matčin. Pokud přivlastňujeme podstatné jménu v rodu mužském životném, pak píšeme -I, jinak -Y.

Ukázka:

Mě/mně (zájmeno já) (střední)

Tvar mě píšeme ve 2. a 4. pádu, kdežto tvar mně je ve 3. a 6. pádu.

Ukázka:

Psaní n/nn (střední)

Dvě n píšeme pokud kořen končí na -n a následuje přípona -n...  Dvě n se nikdy nepíší, pokud následují přípony -ík, -ice, -ina (př. kostelník, vinice, zelenina).

Ukázka:

Psaní s/z na začátku slova (střední)

Předponu s píšeme ve slovech s významem: směřování dohromady, směřování shora dolů, směřování  z povrchu pryč. Předponu z píšeme především v případech, kdy jde o změnu stavu.

Ukázka:

Velká písmena: národy, skupiny osob (střední)

S velkým písmenem píšeme: názvy rodů, příslušníků národnosti, obyvatelé měst/krajů/zemí/světadílů. S malým písmenem píšeme: příslušníci antropologických skupin (černoch, běloch), příslušníci náboženských vyznání (katolík), členové politických stran (lidovec), zájmových nebo názorových skupin (husita, skaut).

Ukázka:

Určování slovních druhů (těžké)

Ukázka:

Podstatná jména: rody (lehké)

V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný. K rozlišení životnosti můžeme porovnat 1. a 4. pád slova.

Ukázka:

Podstatná jména: rody (střední)

V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný. K rozlišení životnosti můžeme porovnat 1. a 4. pád slova.

Ukázka:

Podstatná jména: pády (střední)

V češtině rozlišujeme 7. pádů: 1. pád: Kdo? Co?, 2. pád: Koho? Čeho?,  3. pád: Komu? Čemu?, 4. pád: Koho? Co?, 5. pád: Oslovujeme, voláme, 6. pád: O kom? O čem?, 7. pád: S kým? S čím? 

Ukázka:

Podstatná jmena: vzory mužského rodu (lehké)

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná a neživotná. Vzory slov životných jsou: pán, muž, předseda, soudce. Vzory slov neživotných jsou: hrad, stroj.

Ukázka:

Podstatná jmena: vzory mužského rodu (střední)

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná a neživotná. Vzory slov životných jsou: pán, muž, předseda, soudce. Vzory slov neživotných jsou: hrad, stroj.

Ukázka:

Podstatná jmena: vzory ženského rodu (lehké)

Vzory rodu ženského jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li slovo na souhlásku řídíme se vzory píseň a kost. Pokud slovo končí na samohlásku, používáme vzory žena a růže. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména (např. chvílE bez chvílE jako růžE bez růžE).

Ukázka:

Podstatná jmena: vzory ženského rodu (střední)

Vzory rodu ženského jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li slovo na souhlásku řídíme se vzory píseň a kost. Pokud slovo končí na samohlásku, používáme vzory žena a růže. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména (např. chvílE bez chvílE jako růžE bez růžE).

Ukázka:

Podstatná jmena: vzory středního rodu (lehké)

Vzory středního rodu jsou město, moře, kuře, stavení. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména. Pozor na podobnost vzorů moře a kuře (moře bez mořE, ale kuře bez kuřETE).

Ukázka:

Podstatná jmena: vzory středního rodu (střední)

Vzory středního rodu jsou město, moře, kuře, stavení. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména. Pozor na podobnost vzorů moře a kuře (moře bez mořE, ale kuře bez kuřETE).

Ukázka:

Podstatná jména: jmenné číslo (lehké)

Ukázka:

Podst. jména pomnožná, hromadná, látková (střední)

Jména pomnožná mohou svými tvary označovat jak množství, tak jednotlivinu: jedny nebo dvoje housle. Tvary množného čísla jsou zde bezpříznakové, o množství nic nevypovídají. Jména látková označují hmotu nebo látku jevící se jako nerozčleněný celek. Příklady: písek, mouka, pivo, zlato. Jména hromadná jsou názvy lidských a zvířecích kolektivů, rostlinných porostů, souborů věcí a přírodních jevů.  Podstatná jména hromadná lze počítat jen jako celky nebo pomocí neurčitých kvantitativních výrazů (dvojí cukroví, málo listí).

Ukázka:

Slovesný čas (střední)

Ukázka:

Slovesný vzor (střední)

Ukázka:

Slovesa: osobní, neosobní (střední)

Ukázka:

Číslovky: druhy (střední)

Ukázka:

Zájmena: druhy (lehké)

Zájmena dělíme podle významu a funkce na: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná.

Ukázka:

Zájmena: druhy (střední)

Zájmena dělíme podle významu a funkce na: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná.

Ukázka: