Měkké a tvrdé souhlásky (střední)

Po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) píšeme v českých slovech vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. Pozor na slova cizího původu, v těch tato pravidla nemusí platit (kino, triko).

Ukázka:

Měkké a tvrdé souhlásky (těžké)

Po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) píšeme v českých slovech vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. Pozor na slova cizího původu, v těch tato pravidla nemusí platit (kino, triko).

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po B (střední)

Základní vyjmenovaná slova po B jsou: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po B (těžké)

Základní vyjmenovaná slova po B jsou: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po L (střední)

Základní vyjmenovaná slova po L jsou: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýko, lýtko, lyže, pelyněk, plyš.  Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po M (střední)

Základní vyjmenovaná slova po M jsou: my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po P (střední)

Základní vyjmenovaná slova po P jsou: pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyj, čepýřit se. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po S (střední)

Základní vyjmenovaná slova po S jsou: syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po V (střední)

Základní vyjmenovaná slova po V jsou: vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy- a vý-. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po V (těžké)

Základní vyjmenovaná slova po V jsou: vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy- a vý-. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po Z (střední)

Základní vyjmenovaná slova po Z jsou: brzy, jazyk, nazývat, Ruzyně.  Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova: mix (střední)

Skládá se z:

Koncovky podstatných jmen: mužský rod (lehké)

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná (vzory: pán, muž, předseda, soudce) a neživotná (vzory: hrad, stroj). 

Ukázka:

Koncovky podstatných jmen: mužský rod (střední)

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná (vzory: pán, muž, předseda, soudce) a neživotná (vzory: hrad, stroj). 

Ukázka:

Koncovky podstatných jmen: mužský rod (těžké)

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná (vzory: pán, muž, předseda, soudce) a neživotná (vzory: hrad, stroj). 

Ukázka:

Koncovky podstatných jmen: ženský rod (lehké)

Vzory jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li jméno na souhlásku řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména (např. chvílE bez chvílE jako růžE bez růžE).

Ukázka:

Koncovky podstatných jmen: ženský rod (střední)

Vzory jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li jméno na souhlásku řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména (např. chvílE bez chvílE jako růžE bez růžE).

Ukázka:

Koncovky podstatných jmen: ženský rod (těžké)

Vzory jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li jméno na souhlásku řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména (např. chvílE bez chvílE jako růžE bez růžE).

Ukázka:

Koncovky podstatných jmen: střední rod (lehké)

Vzory jsou město, moře, kuře, stavení. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména. Pozor na podobnost vzorů moře a kuře (moře bez mořE, ale kuře bez kuřETE).

Ukázka:

Koncovky podstatných jmen: střední rod (střední)

Vzory jsou město, moře, kuře, stavení. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména. Pozor na podobnost vzorů moře a kuře (moře bez mořE, ale kuře bez kuřETE).

Ukázka:

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý) (lehké)

Přídavná jména jakostní (odpodají na otázku Jaký?) dělíme na tvrdá (vzor: mladý) a měkká (vzor: jarní). Pokud si řekneme přídavné jméno ve všech 3 rodech (např. malý muž, malá žena, malé dítě nebo cizí muž, cizí žena, cizí dítě) a tvar se v každém rodě změní, skloňujeme dle vzoru mladý, pokud zůstává stejný (př. cizí), skloňujeme podle jarní.

Ukázka:

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý) (střední)

Přídavná jména jakostní (odpodají na otázku Jaký?) dělíme na tvrdá (vzor: mladý) a měkká (vzor: jarní). Pokud si řekneme přídavné jméno ve všech 3 rodech (např. malý muž, malá žena, malé dítě nebo cizí muž, cizí žena, cizí dítě) a tvar se v každém rodě změní, skloňujeme dle vzoru mladý, pokud zůstává stejný (př. cizí), skloňujeme podle jarní.

Ukázka:

Koncovky ovi/ovy (střední)

Vzory: otcův, matčin. Pokud přivlastňujeme podstatné jménu v rodu mužském životném, pak píšeme -I, jinak -Y.

Ukázka:

Koncovky mi/my/ma (střední)

U podst. jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka -emi, -ami, -mi, kdežto v rodě mužském neživotném je -Y (př. drahokamy). Koncovka - ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba.

Ukázka:

Shoda přísudku s podmětem (střední)

V přítomném čase píšeme vždy -I. V minulém čase píšeme -I, pokud je podmět rodu mužského životného, -A, pokud je v množném čísle rodu středního, a ve zbytku případů píšeme -Y.

Ukázka:

Shoda přísudku s podmětem (těžké)

V přítomném čase píšeme vždy -I. V minulém čase píšeme -I, pokud je podmět rodu mužského životného, -A, pokud je v množném čísle rodu středního, a ve zbytku případů píšeme -Y.

Ukázka:

Koncovky: mix (lehké)

Skládá se z:

Koncovky: mix (střední)

Skládá se z:

Koncovky podstatných jmen: mix (lehké)

Skládá se z:

Koncovky podstatných jmen: mix (střední)

Skládá se z:

Koncovky podstatných jmen: mix (těžké)

Skládá se z:

Psaní mě/mně ve slově (střední)

Skupinu mně píšeme, pokud slova příbuzná obsahují skupinu mn. Pokud základové slovo obsahuje pouze m, píšeme mě. Příklady: skromný → skromně, soukromí → soukromě.

Ukázka:

Psaní mě/mně ve slově (těžké)

Skupinu mně píšeme, pokud slova příbuzná obsahují skupinu mn. Pokud základové slovo obsahuje pouze m, píšeme mě. Příklady: skromný → skromně, soukromí → soukromě.

Ukázka:

Mě/mně (zájmeno já) (střední)

Tvar mě píšeme ve 2. a 4. pádu, kdežto tvar mně je ve 3. a 6. pádu.

Ukázka:

Psaní ě: mix (střední)

Skládá se z:

Psaní n/nn (lehké)

Dvě n píšeme pokud kořen končí na -n a následuje přípona -n...  Dvě n se nikdy nepíší, pokud následují přípony -ík, -ice, -ina (př. kostelník, vinice, zelenina).

Ukázka:

Psaní n/nn (střední)

Dvě n píšeme pokud kořen končí na -n a následuje přípona -n...  Dvě n se nikdy nepíší, pokud následují přípony -ík, -ice, -ina (př. kostelník, vinice, zelenina).

Ukázka:

Další zdvojené souhlásky: dd, zz, kk, cc, jj, ... (střední)

Zdvojit musíme pokud předpona končí na stejné písmeno jako kořen slova. Pokud nezdvojíme, může se změnit význam.

Ukázka:

Psaní s/z na začátku slova (střední)

Předponu s píšeme ve slovech s významem: směřování dohromady, směřování shora dolů, směřování  z povrchu pryč. Předponu z píšeme především v případech, kdy jde o změnu stavu.

Ukázka:

Předložky s/z (střední)

Předložka s se pojí vždy se 7. pádem, kdežto předložka z se pojí s 2. pádem.

Ukázka:

Souhlásky párové: p/b, t/d, v/f, ... (těžké)

Ukázka:

Psaní š/č, š/ž (střední)

Přídavná jména tvoří druhý stupeň pomocí předpony -(ej)ší (př. hladký – hladší), existuje ale malá skupinka dvouslabičných přídavných jmen končících na -ký, která tvoří 2. stupeň pouze pomocí -í. Písmeno -k- na konci slova se pak měkčí na -č- (př. hezký – hezčí).

Ukázka:

Párové hlásky: mix (střední)

Skládá se z:

Slovesa: podmiňovací způsob (bychom), zvratná (sis) (střední)

Tvary slovesa být v podmiňovacím způsobu jsou pouze: bych, bys, by, bychom, byste, by. Tvary „sis/ses“ se objevují u zvratných sloves ve 2. os. jednotného čísla.

Ukázka:

Velká písmena: lidé, jména (střední)

S velkým písmenem píšeme: jména osob, přezdívky, náboženských a mytologických postav, jména pohádkových bytostí. S malým písmenem jsou: povolání, funkce, šlechtické tituly, pojmenování s přeneseným významem (příklad: Ten náš einstein zase něco vymyslel.).

Ukázka:

Velká písmena: národy, skupiny osob (lehké)

S velkým písmenem píšeme: názvy rodů, příslušníků národnosti, obyvatelé měst/krajů/zemí/světadílů. S malým písmenem píšeme: příslušníci antropologických skupin (černoch, běloch), příslušníci náboženských vyznání (katolík), členové politických stran (lidovec), zájmových nebo názorových skupin (husita, skaut).

Ukázka:

Velká písmena: města, části měst, ulice (lehké)

S velkým písmenem píšeme: názvy obcí (u víceslovných je každé slovo kromě předložky s velkým písmenem). Názvy ulic/částí/sídlišť začínající předložkou: předložka i další slovo s velkým písmenem. U sídlišť nutno dohledat oficiální název.

Ukázka:

Velká písmena: budovy, stavby (lehké)

S velkým písmenem píšeme až samotný název, obecné pojmenování zůstává s malým písmenem.

Ukázka:

Velká písmena: mix místa (lehké)

Skládá se z: