Měkké a tvrdé souhlásky (těžké)

Po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) píšeme v českých slovech vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. Pozor na slova cizího původu, v těch tato pravidla nemusí platit (kino, triko).

Ukázka:

Vyjmenovaná slova po B (těžké)

Základní vyjmenovaná slova po B jsou: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Vyjmenovaná slova: mix (těžké)

Skládá se z:

Koncovky podstatných jmen: mužský rod (těžké)

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná (vzory: pán, muž, předseda, soudce) a neživotná (vzory: hrad, stroj). 

Ukázka:

Koncovky podstatných jmen: ženský rod (těžké)

Vzory jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li jméno na souhlásku řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména (např. chvílE bez chvílE jako růžE bez růžE).

Ukázka:

Shoda přísudku s podmětem (těžké)

V přítomném čase píšeme vždy -I. V minulém čase píšeme -I, pokud je podmět rodu mužského životného, -A, pokud je v množném čísle rodu středního, a ve zbytku případů píšeme -Y.

Ukázka:

Koncovky: mix (střední)

Skládá se z:

Koncovky: mix (těžké)

Skládá se z:

Koncovky podstatných jmen: mix (střední)

Skládá se z:

Koncovky podstatných jmen: mix (těžké)

Skládá se z:

Psaní mě/mně ve slově (těžké)

Skupinu mně píšeme, pokud slova příbuzná obsahují skupinu mn. Pokud základové slovo obsahuje pouze m, píšeme mě. Příklady: skromný → skromně, soukromí → soukromě.

Ukázka:

Psaní ě: mix (střední)

Skládá se z:

Psaní n/nn (střední)

Dvě n píšeme pokud kořen končí na -n a následuje přípona -n...  Dvě n se nikdy nepíší, pokud následují přípony -ík, -ice, -ina (př. kostelník, vinice, zelenina).

Ukázka:

Psaní n/nn (těžké)

Dvě n píšeme pokud kořen končí na -n a následuje přípona -n...  Dvě n se nikdy nepíší, pokud následují přípony -ík, -ice, -ina (př. kostelník, vinice, zelenina).

Ukázka:

Další zdvojené souhlásky: dd, zz, kk, cc, jj, ... (střední)

Zdvojit musíme pokud předpona končí na stejné písmeno jako kořen slova. Pokud nezdvojíme, může se změnit význam.

Ukázka:

Jedno versus dvě písmena: c/ts, s/zs, ... (střední)

Zde musíme najít kořen slova a podle potřeby určit předponu/příponu. Podle toho zjistíme, jak psát (např. rozsypat: předpona roz- + sypat, bohatství: bohat(ý) + přípona -ství.

Ukázka:

Zdvojené hlásky: mix (střední)

Skládá se z:

Psaní s/z na začátku slova (střední)

Předponu s píšeme ve slovech s významem: směřování dohromady, směřování shora dolů, směřování  z povrchu pryč. Předponu z píšeme především v případech, kdy jde o změnu stavu.

Ukázka:

Párové hlásky: mix (střední)

Skládá se z:

Délka samohlásek: i/í (těžké)

Krátce píšeme, pokud jde o vyjádření funkce nebo účelu podstatného jména, dlouze, pokud označujeme průběh činnosti. Příklady: koupil hasicí přístroj – tj. přístroj na hašení, muž hasící požár – tj. právě teď ho hasí.

Ukázka:

Spřežky (střední)

Ukázka:

Přejatá slova: souhlásky (střední)

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Některá slova si zachovávají původní pravopis, jiná se počeštila a jejich pravopis se upravil.

Ukázka:

Přejatá slova: samohlásky (střední)

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Vysvětlíme si alespoň tedy rozdíl mezi častými předponami: latinské dis- = české roz-/ne- (disharmonie = nesoulad); řecké dys- = zeslabení, porucha (dyslexie = porucha schopnosti číst); poly = mnoho; sym/syn = spolu, s atd.

Ukázka:

Přejatá slova: mix (střední)

Skládá se z:

Skloňování podstatných jmen (střední)

Při skloňování podstatných jmen pomohou vzory. Vzory pro rod mužský: pán, muž, hrad, stroj, předseda, soudce. Vzory pro rod ženský: žena, růže, píseň, kost. Vzory pro rod střední: město, moře, kuře, stavení.

Ukázka:

Skloňování přídavných jmen (střední)

Ukázka:

Skloňování zájmen: jež/jenž, nímž, ji/jí,... (těžké)

Zájmeno JEJÍ se skloňuje podle JARNÍ.

Ukázka:

Slovesa: podmiňovací způsob (bychom), zvratná (sis) (střední)

Tvary slovesa být v podmiňovacím způsobu jsou pouze: bych, bys, by, bychom, byste, by. Tvary „sis/ses“ se objevují u zvratných sloves ve 2. os. jednotného čísla.

Ukázka:

Skloňování a časování: mix (střední)

Skládá se z:

Velká písmena: lidé, jména (střední)

S velkým písmenem píšeme: jména osob, přezdívky, náboženských a mytologických postav, jména pohádkových bytostí. S malým písmenem jsou: povolání, funkce, šlechtické tituly, pojmenování s přeneseným významem (příklad: Ten náš einstein zase něco vymyslel.).

Ukázka:

Velká písmena: národy, skupiny osob (střední)

S velkým písmenem píšeme: názvy rodů, příslušníků národnosti, obyvatelé měst/krajů/zemí/světadílů. S malým písmenem píšeme: příslušníci antropologických skupin (černoch, běloch), příslušníci náboženských vyznání (katolík), členové politických stran (lidovec), zájmových nebo názorových skupin (husita, skaut).

Ukázka:

Velká písmena: instituce, organizace (střední)

S velkým písmenem píšeme: oficiální názvy úřadů a institucí, velvyslanectví, ministerstev. Mnohdy je nutné si dohledat, jak zní oficiální název (např. u nakladatelství, divadel). S malým písmenem se píší obecné názvy institutucí a orgánů (policie, gymnázium).

Ukázka:

Velká písmena: dny, období, události (střední)

S velkým písmenem píšeme: názvy (státních) svátků a významných dnů a některé další významné dějinné události (pro ty ale přesné pravidlo neexistuje). S malým písmenem píšeme názvy období, dní, měsíců a válek.

Ukázka:

Velká písmena: mix lidé, čas (střední)

Skládá se z:

Velká písmena: geografie, příroda, vesmír (střední)

Ve víceslovných pojmenováních píšeme velké písmeno na začátku, pak malé, pokud se nejedná o název obce nebo pokud nenásleduje vlastní jméno (př. Moravskoslezské Beskydy). Dále píšeme s velkým názvy souhvězdí, galaxií, znamení zvěrokruhu atd.

Ukázka:

Velká písmena: státy, oblasti (střední)

S velkým písmenem píšeme: názvy států, oblastí. S malým píšeme názvy světových stran, pokud netvoří součást oficiálního názvu. Přezdívková pojmenování označující státy typu „země větrných mlýnů“ se píší také s malým písmenem.

Ukázka:

Velká písmena: města, části měst, ulice (střední)

S velkým písmenem píšeme: názvy obcí (u víceslovných je každé slovo kromě předložky s velkým písmenem). Názvy ulic/částí/sídlišť začínající předložkou: předložka i další slovo s velkým písmenem. U sídlišť nutno dohledat oficiální název.

Ukázka:

Velká písmena: budovy, stavby (střední)

S velkým písmenem píšeme až samotný název, obecné pojmenování zůstává s malým písmenem.

Ukázka:

Velká písmena: mix místa (střední)

Skládá se z:

Zkratky (střední)

Tečka se obvykle nepíše za měrnými jednotkami (km, l, kg) a za tzv. iniciálovými zkratkami, které se píší velkými tiskacími písmeny a do věty se zapojují jako podstatná jména (OSN, EU). Za grafickými zkratkami slov a titulů se píše tečka.

Ukázka: