Dobýt/dobít, pobýt/pobít, ... (střední)

Základní vyjmenovaná slova po B jsou: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka. Písmeno Y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.

Ukázka:

Koncovky ovi/ovy (střední)

Vzory: otcův, matčin. Pokud přivlastňujeme podstatné jménu v rodu mužském životném, pak píšeme -I, jinak -Y.

Ukázka:

Psaní n/nn (střední)

Dvě n píšeme pokud kořen končí na -n a následuje přípona -n...  Dvě n se nikdy nepíší, pokud následují přípony -ík, -ice, -ina (př. kostelník, vinice, zelenina).

Ukázka:

Psaní s/z na začátku slova (střední)

Předponu s píšeme ve slovech s významem: směřování dohromady, směřování shora dolů, směřování  z povrchu pryč. Předponu z píšeme především v případech, kdy jde o změnu stavu.

Ukázka:

Velká písmena: národy, skupiny osob (střední)

S velkým písmenem píšeme: názvy rodů, příslušníků národnosti, obyvatelé měst/krajů/zemí/světadílů. S malým písmenem píšeme: příslušníci antropologických skupin (černoch, běloch), příslušníci náboženských vyznání (katolík), členové politických stran (lidovec), zájmových nebo názorových skupin (husita, skaut).

Ukázka:

Velká písmena: dny, období, události (střední)

S velkým písmenem píšeme: názvy (státních) svátků a významných dnů a některé další významné dějinné události (pro ty ale přesné pravidlo neexistuje). S malým písmenem píšeme názvy období, dní, měsíců a válek.

Ukázka:

Velká písmena: geografie, příroda, vesmír (střední)

Ve víceslovných pojmenováních píšeme velké písmeno na začátku, pak malé, pokud se nejedná o název obce nebo pokud nenásleduje vlastní jméno (př. Moravskoslezské Beskydy). Dále píšeme s velkým názvy souhvězdí, galaxií, znamení zvěrokruhu atd.

Ukázka:

Velká písmena: státy, oblasti (střední)

S velkým písmenem píšeme: názvy států, oblastí. S malým píšeme názvy světových stran, pokud netvoří součást oficiálního názvu. Přezdívková pojmenování označující státy typu „země větrných mlýnů“ se píší také s malým písmenem.

Ukázka:

Určování slovních druhů (těžké)

Ukázka:

Podstatná jmena: vzory mužského rodu (střední)

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná a neživotná. Vzory slov životných jsou: pán, muž, předseda, soudce. Vzory slov neživotných jsou: hrad, stroj.

Ukázka:

Podstatná jmena: vzory ženského rodu (střední)

Vzory rodu ženského jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li slovo na souhlásku řídíme se vzory píseň a kost. Pokud slovo končí na samohlásku, používáme vzory žena a růže. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména (např. chvílE bez chvílE jako růžE bez růžE).

Ukázka:

Podstatná jmena: vzory středního rodu (střední)

Vzory středního rodu jsou město, moře, kuře, stavení. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména. Pozor na podobnost vzorů moře a kuře (moře bez mořE, ale kuře bez kuřETE).

Ukázka:

Podstatná jména: jmenné číslo (lehké)

Ukázka:

Podst. jména pomnožná, hromadná, látková (střední)

Jména pomnožná mohou svými tvary označovat jak množství, tak jednotlivinu: jedny nebo dvoje housle. Tvary množného čísla jsou zde bezpříznakové, o množství nic nevypovídají. Jména látková označují hmotu nebo látku jevící se jako nerozčleněný celek. Příklady: písek, mouka, pivo, zlato. Jména hromadná jsou názvy lidských a zvířecích kolektivů, rostlinných porostů, souborů věcí a přírodních jevů.  Podstatná jména hromadná lze počítat jen jako celky nebo pomocí neurčitých kvantitativních výrazů (dvojí cukroví, málo listí).

Ukázka:

Slovesný čas (střední)

Ukázka:

Slovesný vzor (střední)

Ukázka:

Slovesný vzor (těžké)

Ukázka:

Číslovky: druhy (střední)

Ukázka:

Zájmena: druhy (lehké)

Zájmena dělíme podle významu a funkce na: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná.

Ukázka:

Zájmena: druhy (střední)

Zájmena dělíme podle významu a funkce na: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná.

Ukázka:

Příslovce: druhy (střední)

Ukázka:

Příslovce: druhy (těžké)

Ukázka: